Jáááá jsem šílenáááááááááááááá...

25. května 2009 v 8:56 | Me too |  About life

...a k zoufání tě prosím buď můůůůůůůůůůj....

Chci psát o svým deníku.
Deník je zoufalá touha přežít ostatní.
Deník je ještě zoufalejší chuť nevzdat boj s tímhle prapodivným světem plným náhod a znamení.
Deník je boj za svobodu.
Deník je nutnost nedospět.

Nezměnit se...

Když jsem byla malá, měla jsem takzvaný trucovní deník. Byly tam asi tak dva tři zápisy za rok a to když mě někdo pekelně naštval. Asi tak v 10 mě to přestalo bavit, protože mě lidi začli srát čím dál víc. Ale asi tak od svých 9 let jsem vždycky vedla cestovní deník. Nebyly to žádné soukromnosti, prostě kde jsme byli, co jsme dělali a jakou zmrzlinu jsme jedli. Když jsem odjížděla do lázní, bojovalo to ve mě, jestli psát nebo nepsat. A pak jsem tam potkala takovou šílenou histerickou holku, nejbombastičtějšího tvora, jaký jsem kdy potkala a ona mi půjčila ten svůj. Nerozuměla jsem tehdy skoro ničemu, hemžilo se to jménama, který jsem neznala a událostma, o kterých jsem v životě neslyšela. A mě to nadchlo. A vytáhla jsem první sešit, kterej mi přišel pod ruku a začla psát. Jako o život. Už skoro rok. Pravidelně. Den co den, týden co týden. Díky tobě.

Jsem si jistá, že kdybych ho četla teď, rozuměla bych mu. SKoro celýmu. Nebo možná úplně, kdo ví... Když potkáte človíčka, kterej je praštěnej, zvláštní, nepochopitelnej a trochu úchylnej, zlej a andělsky dobrej a vy si najednou uvědomíte, že je strašně lehký pochopit, že stačí kouknout na sebe a zapřemýšlet, co byste udělali vy...když pochopíte, že na světě existuje člověk, co vás chápe ...stane se velký třesk a vybuchnou všechny hvězdy...a pokaždý, když najdete ve schránce nemožně počmáranou obálku, jaký jste v okolí odesílali jen vy a pošťáci na vás koukali jak na dementy, stane se to znova...velkej třesk...all stars...you know...one baby to another says I´m lucky I have met you...

Nechci vyrůst. A jestli musím, tak nechci dospět. A jestli musím, tak se nechci změnit. Nikdy.
Až třicetiletá stará panna bude odesílat úchylné dopisy, bude to divné, ale což...Přátelé odcházejí a přicházejí. Ty zůstaň prosím.

Můj deník je dokonalá věc. Ujíždím na něm.
Je tam všechno a kdybych vás chtěla úplně odrovnat, dala bych sem fotky mých ilustrací z deníku. Většina lidí by se pak asi zamyslela, jestli mi chce dál provádět ty věci, co mi provádí. xD Krutý ilustrátor. Miluju svůj deník. Je obrovskej a polepenej žvejkama. Je nechutnej a perverzní. Je nevinnej a sladkej. Asi jako já. Milióny podob, všechny extrémní.
Promiňte, nemůžu si pomoct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabriella Gabriella | Web | 25. května 2009 v 12:36 | Reagovat

Miluju praštěný lidi:-))
Taky si píšu dneík..sice už ne tak často,ale pořád a vždycky když se vracím k tomu,co jsem psala  na základce chce se mi smát:-))
taky nechci dospět:-)) Ale mám pocit,že u ěm to ani nehrozí:-))
Ta poslední fotka je krásná:-))

2 **__LuCcY PaRtY cHiPpY__** **__LuCcY PaRtY cHiPpY__** | Web | 25. května 2009 v 13:28 | Reagovat

zajímavej článek:))
Deník už si nepíšu,většinu věcí,který se mi staly,který jsou pro mě důležitý vypíšu na blog..to je forma mýho deníku:D
Ale na základce..to jsem si psala pořád něco..teď nemůžu uvěřit tomu,co jsem tam psala za pitomosti...
Potom jsem měla ještě jeden deník,s nejlepší kámoškou napůl..a zapisovaly sme si tam všechno..svěřovaly jsme se tam samy sobě:D:Dtaky zajímavý,když si to teďka přečtu:D

Jinak mi vůbec nevadí,že sis mě přidala do oblíbených stránek..spíš mi to udělalo radost:)Co nejdřív si tě tam přidám taky:)

3 OnlyGirl OnlyGirl | Web | 25. května 2009 v 15:11 | Reagovat

Mno, deník už si nepíšu hezkých pár let...ale s kámoškou jsme si taky něco takovýho vedly a celkem sranda...někdy takové kecy..

4 Oranžový prášek Oranžový prášek | 25. května 2009 v 17:37 | Reagovat

Já ho píšu. Jednou za čas, překvapující, že to bývá většinou v noci, ho vytáhnu z tý nejzapomenutější zásuvky, zpod všech těch papírů a píšu. O věcech, co se mi staly a stát se neměly a o všem tom, o čem sním i o tom, o čem jsem snila. Někdy píšu i o lidech, ale bývá to málo a nepíšu o nich hezké věci. Můj deník je hodně smutný a nemám ho ráda. Vím, že si ho nikdy nesmí nikdo přečíst a že skončí stejně jako ty ostatní - vyhozený, spálený, zničený. Kolikrát jsem takhle začínala s novým deníkem. Nechci si číst, kdo jsem byla. Chci psát, kdo jsem.

5 Me too Me too | 26. května 2009 v 9:12 | Reagovat

Káťo...ty člověka vždycky potěšíš něčím optimistickým...xP A kdeže máš ten deník? Já asi zajdu na návštěvu a bude...ty mi půjdeš uvařit čaj...xD

6 Ann Ann | 26. května 2009 v 18:35 | Reagovat

Zajdi. Stejně ho nenajdeš. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama