Povídka na rozloučenou

18. května 2009 v 7:58 | Me too |  Everything
Stalo se to včera a já si nemůžu odpustit to jsem nedat...není to zas tak morbidní, jak se může zdát...
Sebevražda :
Hezky si napustím vanu, nasypu do ní skvělou modrou koupelovou sůl a uložím se k relaxaci. Když se tam tak válím už nějakou dobu, usoudím, že bych třeba náhodou mohla zahájit depilaci svých nožiček a hned se do toho dám. Abyste věděli jednu důležitou věc, v koupelně máme takovou prapodivnou žárovku, která si zásadně zhasíná kdy chce a nikdo není schopen koupit novou. Takže právě uprostřed depilace BUM a ta zkurvená žárovka si zhasne. Tma, totální, protože jak je známo, většina bytových koupelen nemá okýnka. Říkám si, co budu dělat a přemýšlím, jestli po tmě dokážu vylézt. Žárovka se rozsvítí. Mám takovou radost, že se říznu. Ale ne obyčejně, že vám teče krev a tak. Ne. Expert si prostě odřízl kus kůže velikosti asi 2cm krát 0,4 cm. Prostě strašný. Nenávidím pohled na krev a tak jsem svojí milovanou nožičku radši strčila pod vodu. K mému překvapení to začalo krvácet ještě víc. ( to je ale zajímavé, že?! xD)

Ležela jsem si ve vaně a zarputile koukala na strop v domnění, že to třeba přestane krvácet. Hahaha. Asi po 5 minutách jsem se, protože to strašně pálilo, přeci jen podívala na svoje nebohé lýtko. Tomu byste nevěřila. Voda obarvená modrou solí byla kolem mé nožičky podezřele růžová a těsně vedle rány, která vypadala, jako bych se chtěla podřezat si plavaly kotouče krve a rozplývaly se do vody. Myslela jsem, že omdlím. Uvažovala jsem, jestli si můžu dovolit to ignorovat dále. Došla jsem k závěru, že kdybych si tu nohu třeba osušila, že by to bylo lepší. Jenže jsem neměla na to se na tu krev ani podívat. A tak jsem, v zájmu nevykrvácení začala strašně křičet o pomoc. XD
Přiletěla mamka a když to viděla, strašně se naštvala, jak jsem neopatrná. Vzhledem k tomu, že se u nás nikde nenacházela náplast, musela jsem improvizovat s vatovým tampónkem na odličování. Hrůza. na mém překrásném lýtku se teď nachází neméně překrásná jizva. Doufám, že to zmizí skaryš.
A to je konec mé děsivé povídky o sebevraždě.
:o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabriella Gabriella | Web | 18. května 2009 v 10:34 | Reagovat

Heeej,jako jak to popisuješ,nedělá se mi dvakrát valně:-D nesnáším krev:-D:-D

2 Ann Ann | 18. května 2009 v 14:50 | Reagovat

Mně krev nevadí, ale stejně to nenávidím. Už přes měsíc mám na noze ránu, jak jsem se tou xxx žiletkou řízla.

3 LadyA LadyA | Web | 18. května 2009 v 21:20 | Reagovat

tak to je skvele popsany :D, to bych už radsi koupila priste tu zarovku, nez se to stane znova :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama