Listopad 2009

Ale no tak, copak vy nechcete opuštěná zvířátka??

28. listopadu 2009 v 10:35 | Me too |  Everything
Jsem teď malinko naštvaná. Ale popravdě mě to spíš pobavilo. Oj. Co by vás napadlo, kdyby vám kámoš po icq poslal odkaz s podtitulem ,, domov pro opuštěná zvířátka,, a smál se a říkal, že je to super??? Co by vás napadlo?
Napadlo by vás, že trojský kůň je opuštěný??? xD xD Že potřebuje domov ve vašem kompu?? xD Ještě že mám antivir. Kruci..xD V první chvíli mě to slušně vyděsilo...a pak, že mít kamarády je dobré..xP xD

Jedna literárně nadaná slečna jednou řekla, že jsem mentolová. Mentol je totiž skvělej, báječnej, ledově chladivěj a vášnivě pálivej. A ty jsi čokoládovej. Chutnáš jako čokoláda

22. listopadu 2009 v 15:45 | Me too |  About life
a když se podívám do tvých očí, vidím čokoládová moře tam skrytá a šumící.
Někdo ( a já vím kdo) ti jednou možná řekl, že stejně nejlepší je, když je mentol v čokoládě. Nemůže bez ní vydržet, je do ní přitahován. A čokoláda do mentolu. Není nic lepšího na široširém světě, než peprmintky.
Nemůžou nutit čokoládě oříšky, nemůžou jí nutit višně a nemůžou jí nutit ani jahody. K čokoládě se hodí jedině mentol. A ty to víš. :o*
Pusťte si to s hudbou...aaa...

Alespoň jednou musí být něco NAVŽDY !!!

19. listopadu 2009 v 14:59 | Me too. |  Everything
Napsala jsem ohromně dlouhej článek a teď, když se mi smazal, najednou chybí slova napsat ho znovu.
Brečela bych, kdyby zbývaly slzy, křičela bych, kdyby bylo proč a udělala bych cokoli, kdyby byl ještě čas. Článek byl o slohu. O slohu, který mě inspiroval k napsání tohoto článku. Článek o slohu, který byl o jedné sedmnáctileté bloudící duši, která neví, o co jí jde.
Všechno je o něčem.
Láska není o něčem. Láska nepřijde z nebe, láska povstává ze srdcí vzájemně zbloudilých do nebezpečné blízkosti jiných rozžhavených srdcí. Mezi námi vznikl jakýsi hořící proud ohnivé lávy, který z tvýho srdce dělá kov a moje taví do měkké slitiny nemožné odporu.
Ten článek se netýkal této jednoduché skutečnosti. Týkal se mé zoufalé touhy najít alespoň jednu otázku, na kterou potřebuju odpověď a neznám jí. Ze všech sil jsem se pokoušela vysát z hlavy alespoň jednu nejistotu, nevyřešenou minulost, nezodpovězenou budoucnost..cokoli...hledala jsem tu jedinou otázku, na kterou bych mohla odpovědět ,,nevím,, a cítit přitom úzkost z mé nevědomosti.
Nenašla jsem ji.

Ten pravej se pozná tak, že mu budou zářit oči a nad levým ramenem bude svítit malý světýlko...

18. listopadu 2009 v 15:20 | Me too |  About life
Věříte na lásku? Lásku, která překonává všechny časy a všechny vzdálenosti? Věříte na osudnou lásku?Věříte, že každý, kdo se připlete do osudu takovéto lásky proti právu bude potrestán? Věří tady někdo na bohémský ideály kurňa?
Past the point
of no return -
no backward glances:
the games we've played
till now are at
an end . . .
Past all thought
of "if" or "when" -
no use resisting:
abandon thought,
and let the dream
descend . . .
Past the point
of no return -
no going back now:
our passion-play
has now, at last,
begun . . .
Past all thought
of right or wrong -
one final question:
how long should we
two wait, before
we're one . . .?
Jenže on svítí celej...


Alice in wonderland

16. listopadu 2009 v 9:12 | Me too |  Everything
I have found the best best movie and I believe that you will like the picture of it.
Johnny Depp...Tim Burton...
Mad hatter and two fater...xD
Trailer : KLIK :o)
There is a place. Like no place on Earth. A land full of wonder, mystery, and danger! Some say to survive it:
You need to be as mad as a hatter. Which luckily I am..

Moře lásky

10. listopadu 2009 v 15:21
Potůčky slz
jak krůpěje potu
v obláčcích deště
a já tě chci
víc,mnohem víc
a ještě

Říčky naděje
jak třešně v rumu
na prsou brož
města pád v šumu
a v očích lesk
tak prosím tě
jen uhas ten stesk.

Moře lásky
a touha zvadlá
výkřiky do tmy
jen dívka padlá
s pláčem lež
zná.

You are deep inside my mind...Can´t get you out of my head, out of my mind...out of sight...but you are still there. And above all you are deep in my heart.





Fénem si spálila řasy a zpívala si přitom,, I hear you call my name,, a tys nic nevolal...

3. listopadu 2009 v 21:20 | Me too |  Everything
A já pořád čekala, že to uslyším, ale bylo ticho. Kamenné ticho před začátkem rozpadové písně nějakého prapodivného muzikálu. Můj muzikál má spoustu písní, s romantickým začátkem, žhavým refrénem a smutným koncem.
Žhavý to bylo tak moc, až jsem si spálila řasy. Romantický to bylo tak, že věřím na lásku, a smutný tak příšerně příšerně moc, že brečím a nemůžu přestat.
Vzpomínek se lze zbavit. Důkazů ještě snáz. Všechny důkazy týkající se této části Mého muzikálu se vejdou do jedné jediné malé krabice od bot. Jenže já ji neměla. Musela jsem vzít na artefakty naší lásky obří krabici od těch nových kozaček, co se ti líbily. Je obrovská. Důkazy v ní vypadají malé a bezcenné. Mají ohromnou cenu a abych ji nějak zvýšila, začala jsem do té mega krabice nosit všechno, dopisy, kaštany, fotky...Až tam nanosím všechno, zavřu jí a budu doufat, že mi nikdo nepřipomene tuhle část Muzikálu.

A co když se k vám pseudovztažník chová lépe než vztažník???

2. listopadu 2009 v 15:58 | Me too |  Everything
Jojojo...chlapi mají křivku vztahu jinde než ženský. Ženksým prý stoupá rovnoměrně se vztahem, tudíž jsou zamilovaný až po čase a velmi se to stupňuje, zatímco u chlapů je vrchol na začátku a pak to jde z kopce...
Hey...na to vám seru, jakou cenu by měl dlouhodobý vztah, když se nesnažíte??
Snažit nesnažit, smažit se budete...v pekle!
<Simona> Ahoj lásko
<Nerez> cože? lásko? kdo jsi?
<Simona> no tak, nehraj divadlo... :-)
<Nerez> já nehraju divadlo, proč mu píšeš lásko?
<Simona> počkej Martine, jsi to ty?
<Nerez> ne, tady Petra... :/
<Simona> jaká Petra?
<Nerez> Martinova holka... a kdo si sakra ty?
<Simona> to je svině, já si to myslela už dávno, ať táhne do prdele!
-!- Simona has quit
...
<Nerez> Hele to je divný... píšu Simoně a ona mě úplně ignoruje...
<NeNavratil> hele vole, víš jak si mi řikal, že by ses s ní nejradši rozešel?
<Nerez> no?
<NeNavratil> tak jsem ti to zařídil ;-)
Komentář: a pak pusťe "kamaráda" k počítači...

Můj Smrtící bumerang

1. listopadu 2009 v 10:40 | Me too |  About life
Neuhádnete, co za příšernost se mi dneska stalo. xP Měli jsme jet se třídou do Prahy a všechno v cajku, ráno se probudím, je skoro třičtvrtě na 7 a za čtvrt hodiny jede vlak. Kurva. xP Prostě se mi vybil mobil tak totálně, že nezazvobil ani budík !!! :o(
Takže mám po dlouhý době zase čas...

Kdo jste četli TU knížku, víte, o čem tak může být řeč. Kdo ne, pochopíte časem.
Smrtící bumerang je jedna z hlavních postav té knihy a přísahám, že kdybych neznala svého Smrticího bumernga, nevěřila bych, že někdo takový může vůbec existovat.
Tento článek je pouhopouhým věnováním ,,svému Smrtícímu bumerangu,, , chci mu poděkovat ž je a že zkřížil mou cestu...

,,Ten pravý? Tak na to nevěř, ten nikdy nepřijde, princové z pohádky už vymřeli !!,,
Ale on je princ. Sice nemíří k věži, kde jsem zakletá já, ale cestou ke svým věžím s jeho princeznama pobíjí všechny ty zlobry, co se trousí k té mojí věži.
,, Víš, princovi se nelíbíš, měl bys se sebou něco dělat...bye bye...,,