Březen 2010

She doesn´t know what is she doing...totally no..

26. března 2010 v 20:14 | Me too |  About life
Cítím se hrozně zvláštně. Víte, ještě nikdy nikdo se mě nebál.
Teda možná bál, jenomm tak trošku, nebo se spíš někdo bál mojí reakce, ale že by se někdo bál přímo mě, přímo mojí osobní osoby personifikáty...to mě překvapilo.
Velmi.
:o)
Nemůžu se nějak smířit s následky mé děsivosti. On totiž, když s evás někdo bojí, zaujme obranou pozici. Ofenzívu. Prostě přejde do útoku. A já válčit nechtěla. Nejsem zrovna naladěná na bitky a zákeřnosti...
Ach...what to do?

Nikdy nevíš, jaká karta ti spadne na stůl a navždy změní tvůj život...

18. března 2010 v 13:59 | Me too |  About life
Špatná rubrika. About death. O nekonečnosti. O věčnosti.
Věčnost. Navždy. Už nikdy.
Dneska se stala divná věc. Nebyla divná, byla to zcela obyčejná věc. Někdy se to stát prostě muselo. Lidé umírají. Byl by zázrak, kdyby z celého gymplu nikdy nikdo neumřel. Jenže on umřel. Nehodí se o tom psát články a tak je psát nebudu.

Budu psát jen o svém dojmu z nekonečna. Není strašný vědět, že už tady nebudete, to není, je to moc obecný výraz, aby vás to mohlo vyděsit, strašný je vědět, že už nikdy neuvidíte slunce. A stromy. A vodu. A lidi. Že už nikdy nekouknete do mraků a už nikdy vás neoslepí slunce.Už nikdy vám nevyhrknou slzy radosti. Už nikdy nebudete moct stát a nechat sníh, tu ošklivou zasranou bílou mrdku, aby vám pokrýval vlasy, oči, už nikdy nebudete moct břečet pro úplně pitomou věc a už nikdy nebudete moct brečet vůbec. Nikdy už nebudete moct obejmout nikoho, nikoho koho milujete, a co hůř, ani on nebude moct obejmout vás. A i kdyby vás objímal sebevíc, vy to už nebudete vědět, a i kdyby vás objímal nekonečně dlouho, nedostane od vás už žádnou zprávu.
The end
Už nikdy nespatříte hejno kosů, žlutý jeřáb s modrým pozadím, už nikdy neuvidíte nikoho, kdo by pro vás plakal, i když plakat nepochybně bude.
Všechna nevyřčená slova zůstanou nevyřčená a vy je už nikdy nebudete smět vyslovit. Možná vám zůstanou na rtech, nikdo je z nich stejně nebude moci přečíst. Možná vám zůstane tisíce slov v srdci a nikdy se o nich nikdo nedozví.
A možná tam bude prázdno.

As mad as a hatter

8. března 2010 v 13:54 | Me too |  About life
Po dlouhý, ba přímo dlouhatananánský době zase zpět. A s jediným tématem na srdci. Viděli jste Alenku v říši divů? Je to dokonalý film, ani ne tak film, na jaký se dá vzpomínat nebo o něm přemýšlet, ale spíš film, který přožijete. Celý. A já ho mám prožitý už od dětství. Vracím se do tajemných světů pod králičíma norama, padám ve snách za zrcadla a vznáším se v Nezemi. Jsem obklopena Říší divů a konečně ji někdo dokázal zobrazit na plátno, které znamená svět. Myslím si, že Tim Burton je génius a s Johnnym Deppem tvoří nejlepší dvojku,jakou kdy svět poznal. .o)